Češi přicházeli do tzv. jižního Banátu v první polovině 19. století. Tehdy žil v nedalekém městě Oraviţa podnikatel a obchodník dřevem Magyarly. Ten potřeboval lesní dělníky na kácení dřeva a jeho dopravu na určitá místa. Pomocí svých placených agentů nalákal obyvatele z Čech k přesídlení do Banátu. Lidé se nechali nalákat především proto, že v té době byla v celém Rakousko-Uhersku po napoleonských válkách
špatná ekonomická situace. Zde jim bylo slíbeno přidělení půdy, osvobození od vojenské
služby a od roboty.
Pro tyto přesídlence bylo třeba založit osady.
Nejprve byla roku 1823 založena Svatá Alžběta (zanikla roku 1847 pro nedostatek vody), o rok později asi 2 km od ní obec Svatá Helena. Vesnice dostaly jména po
Magyarlyho dcerách.
Začátky přistěhovalců byly velmi těžké. Dělníci museli
vykácet hustý prales a dopravit dřevo k Dunaji. Při této
těžké práci bylo třeba postavit chalupy a založit na odkryté
půdě zahrady a orná pole. Po čtyřech letech – na jaře 1827 –
však Magyarly zastavil lesní práce, sebral veškeré nářadí a zmizel neznámo kam. Lidem nezbylo nic jiného, než se živit pouze rolnictvím.
Některé rodiny podstoupily strastiplnou
cestu zpět do Čech, zbývajícím velmi pomohli vojenští pohraničníci tehdejšího Rakousko-Uherska. Přijali je do vojenské služby
jako strážce hranic s Tureckem.
Podle úředních údajů žilo v roce 1830 ve Svaté Heleně 338 obyvatel. O 100 let později jich zde žilo již 916. Po roce 1990 se začali Češi především z ekonomických důvodů vracet zpět do České republiky. V současné době žije ve vesnici zhruba 350 obyvatel.
Původ přesídlenců
První přesídlenci pocházeli převážně z okolí Šumavy, z Klatovska, Domažlicka a Plzeňska. Později k nim přibyli i lidé z jiných krajů – z Berounska, Hořovicka, Příbramska, Čáslavska, Chrudimska a zřejmě i z jiných oblastí. Skupina, která se usadila ve Svaté Heleně čítala 28 rodin. Nejfrekventovanější jména rodin, která se uchovala dodnes jsou: Šibal, Eliáš, Hrůza, Hrdý, Štěpnička, Klepáček, Růžička, Táborský, Mlejnek, Pek, Švejda atd.
Zaměstnání přesídlenců
Většina prvních obyvatel byli drobní zemědělci,
chalupníci nebo zchudlí řemeslníci (truhláři, tesaři, kováři
atd.). Zde se z nich stali zemědělci a lesní dělníci. Všichni příležitostně odcházeli za prací do lesa „na sáhy“. Někdy si muži našli práci na stavbách silnic nebo odcházeli do Srbska na výpomoc při polních pracích.
Ženy zůstávaly většinou v domácnosti. Mladá děvčata odcházela do služby ve městech. Pracovní příležitost pro ženy přímo ve vesnici vznikla až po roce 1924. Tehdy český podnikatel z Bystrého nad Metují postavil a zařídil ve vesnici tkalcovnu plátna. Manufaktura pracovala až do roku 1938, kdy bylo zařízení rozprodáno.
V polovině 60. let 20. století našla většina mužů práci
v nově otevřených rudných dolech nedaleko města Moldova
Nouă. Z mužů se stali horníci, řidiči, mechanici nebo
elektrikáři. Zemědělství se mohli věnovat jen po návratu z šestihodinové
směny. Doly však byly v roce 2004 uzavřeny.
Nahoru
▲